Sbor dobrovolných hasičů je v současné době v Topolné nejdéle pracující organizací. Byl založen 21.11.1886 na popud Josefa Čechmánka, tehdejšího starosty a Jana Ranofreje obchodníka v Topolné, ale již 10 let před tímto letopočtem v Topolné hasiči neoficiálně působili.
Tento sbor však nebyl samostatný, ale byl pobočkou nejstaršího hasičského sboru na Moravě – v Bílovicích. Přihlásilo se 36 činných a 6 přispívajících členů. Prvním předsedou byl zvolen Josef Čechmánek – starosta, místopředsedou Antonín Dohnal, pokladníkem Antonín Elišťák – obchodník, jednatelem a zároveň náčelníkem Jan Ranofrej, podnáčelníky Antonín Dohnal a Karel Schindler, četaři Kašpar Mikulka a Antonín Čechmánek. Úkolem hasičů bylo „státi bližnímu ku pomoci“. Členové skládali do rukou náčelníka slib tohoto znění:
„Slibujeme svým čestným slovem a rukou dáním náčelníkovi se zavazuju, že co hasič povinnosti své vždy řádně a svědomitě plniti a stanov a řádu služebního vždy poslušen budu.“
Sbor pomáhal při požárech v Topolné i v blízkém okolí. V době žní konal spolu s ostatními hospodáři noční hlídky (varty), jako prevenci před požáry. První jednoproudovou stříkačku s navijákem a 140 metrů hadic dostal sbor od obce již v roce svého vzniku. V roce 1895 sbor objednal novou dvoukolovou stříkačku od firmy Smékal. Motorovou stříkačku získali v roce 1927 a další v roce 1959.
První hasičské skladiště bylo postaveno v roce 1910 a slavnostně posvěceno a předáno v roce 1911. Do té doby byla spolková místnost na obecním domě. Další velká přestavba a rozšíření Požární zbrojnice byla provedena v letech 1965-1967.
Sbor byl činný i na poli kultury a vzdělávání. Již v roce 1922 darovali místní ochotníci hasičskému sboru divadelní jeviště a sbor zahájil svou divadelní činnost jako pokračovatel místních ochotníků. Po mnoho let byl divadelní soubor velmi aktivní. Každý rok sehrál několik divadelních her.
V současné době členové Sboru dobrovolných hasičů pokračují v práci předků. Organizují každoročně končiny, pomáhají spoluorganizovat různé akce jak obci, tak ostatním spolkům a v neposlední řadě se připravují prostřednictvím výcviku na mimořádné situace, aby byli stále připraveni pomáhat dle dávného hesla: „Vlasti k oslavě, bližnímu k ochraně.“